Plačící

U STOLU PRÁZDNÁ MÍSTA JSOU A PÁR LIDÍ UMÍRÁ.

KRYSY SE VOLNĚ PROCHÁZÍ A KYSLÍKU NÁM UBÝVÁ.

TAK PŘECE NEPLAČ, VŽDYŤ I NÁS BŮH MÁ RÁD.

ON NENÍ ZLÝ, ON SI CHCE S NÁMI JENOM HRÁT.

TAK JAKO RŮŽE UVADÁ, PŘICHÁZÍ LOUČENÍ.

JAK NAHÁ V TRNÍ SI PŘIPADÁŠ A O SOBĚ TO NEPOVÍŠ.

TVÉ SRDCE KLAME SVÉ, CÍTÍŠ, KDYŽ V SPÁNEK ULEHÁŠ.

KDY ANO A KDY NE, KDY MI HLAVU ZAMOTÁŠ.

ZŮSTALO I TROCHA TRÁPENÍ, KTERÉ MÁ KAŽDÝ Z NÁS.

MĚL JSEM UŽ Z TOHO ZATMĚNÍ A PO ZÁDECH MI BĚHAL MRÁZ.

NESTŮJ A UTÍKEJ, MŮJ HLAS MI NAŠEPTÁ.

SVOU LÁSKU VŠECHNU DEJ, TÍM PRAVDU ZÍSKÁŠ.

Comments are closed.



REKLAMA